Úvod
České Vrbné
Do Českého Vrbného na kanál jsme dorazili vpodvečer, spíše skoro za tmy protože tentokrát jsme vzali sebou baby i s dětmi. A po cestě to bylo takový to samý čůrání a tak.
Rodiny jsme vzali, protože jsme spojili v podstatě několik akcí najednou. Stíhat sjet závody ve Vrbném, potom přejet na pětidenní Vltavu z Vyšáku kam dojedeme, a v pátek poslat baby s dětma domů a vyrazit opět nahoru na Čerťáky.
Vše vycházelo docela dobře, postavíme stan, pak přišel správce a museli jsme se stěhovat, na druhej břeh kanálu na tábořiště, stavíme stan, už je tma, uspat a zadrátovat děti do stanu a hurá na pivo do místní příjemné hospůdky přímo na kanále, kde už čeká raftové osazenstvo v podstatě z celé republiky. Ševelí to tady docela dobře a už se shledávám se svojí partou, které se rozbilo auto a tak dojeli nějakou vypůjčenou skříňovou chladící Avií. Kecá se, uvnitř se hraje a zpívá, venku se dělá družba s Pyšelákama a Žamberákama, slabší jedinci jdou spát. Já to taky v jednu balím, zejtra je slalom a my jsme se přihlásili ještě na R6.
Ráno děti ve stanu: "Táto vstávej", bordel, rozhrabaný tašky, dostávaj první výhružky, autorita v prdeli, holiny a vyháním je ven. Vaříme snídani, čaj, zásoby z domova. Foukáme rafty, Medvěd pořídil zajímavou věc "fukar na autobaterii", je to bombová věc, konec dřiny s pumpou. No dokonalé to není, raft se musí došutrovat pumpou, ale kus práce fukárek velikosti menšího fénu zastane.
První dneska startujou baby, my jsme vyfasovali č.28, takže startujeme až v druhé polovičce, což je samozřejmě lepší, protože člověk trošku vystřízliví a taky se podívá na zkušené posádky předních pozic, které nám ukážou jejich vychytané finty, takže pro nás to bude celé hračka. V praxi to pak samozřejmě vypadá jinak. Naše baby slalom odjely na osmé místo, no a my asi sedmnáctý. Potom jsme jeli ještě R6, závod se nám docela líbil, ale výsledek radši ani nebudu zveřejňovat.
Pozdní odpoledne se proměnilo pomalu v podvečer, jde se na vyhlášení výsledků. Děti mezitím řádí na kolotoči a prolejzačkách a na klouzačce, vyžadujou po rodičích čím dál tím vyšší rotaci kolotoče, menší děti občas odstředivou silou odlítávaj.
Znavení závodníci se opět shlukují na pivu v místní letní restauraci, protože je vymakaná, je zde přímo vidět na zmíněné dětské hřiště. A tak opět kecáme, a je celkem pohoda, a koho to nevidíme, Smažana Pražana a tak rozebíráme techniku jízdy konečně s někým kompetentním (reprezentantem ČR v raftingu). Zábava opět pokračuje do pozdních nočních až ranních hodin.
Dnes nás čeká sprint. Sprint má tu výhodu , že se jede přímo kanálem dolů, laik by si mohl myslet, že jet přímo rovnou dolů je jednodušší než kličkovat mezi brankami, ale není tomu tak, protože raft musí jet rovně a rychle a to i když je půlka raftu v proudu a druhá ve vracáku, což na tomhle kanálu platí dvojnásob. A tak i tady platí zásada "Poprvé je poprvé, trening je trening a souhra je souhra". Nejdřív jedou opět baby a těm našim první kolo moc nevyšlo, snad druhé kolo bude lepší. V druhém kole to bylo horší, ale to tak občas bejvá.
My jsme si také pohoršili, skončili jsme dvacátí třetí. Ale už jsme se těšili na šestky.
Před závodem šestek začíná pěkná buřina, blejská to docela pěkně, ale závod pokračuje, protože v praxi je to stejně úplně jedno jestli jste zmáčení deštěm a nebo peřejemi. Jak jsme doopravdy dopadli nevíme, protože elektronika v dešti trochu selhala, a ještě jsme dostali pojeb od hlavního rozhodčího za rozvázané a tudíž skoro neviditelné číslo.
Závod pokračuje a my zatím balíme stany, naše další cesty se rozcházejí, část party jede domů a druhá část jede na rodinné putování Vltavou s názvem "Po stopách Jana Sifona".
Vyhlášení výsledků, poslední pivo, poslední pusy, vyprostit auta z louží, přikšírovat děti do autosedaček a Ahoj.
Zapsal Fléga.