České Vrbné 2003

české vrbné 2003, první letošní slalom a sprint

Náš klubový potěr sbírá zkušenosti.

Příjezd do dějiště letošních prvních závodů ve slalomu a sprintu, do Českého Vrbného, se konal na dvě etapy. První náš tým - rekognoskační - vyrazil již v pátek odpoledne za účelem přihlášení posádek do závodu a na kontrolu místního občerstvení. Obojí se tomuto týmu zdařilo na výbornou.

Druhá část, tedy Fléga a Medvěd s rodinami, přijeli až v sobotu ráno, plni sil a závodního nadšení. Krásně se totiž večer vyspinkali. Fléga šel spát asi ve tři a já asi v jednu. No nic, jsme zvyklí.

Ve Vrbném nás překvapilo přívětivé slunečné počasí typ Čunovo a po povodních zrekonstruovaný areál. Mírně mě zmátlo, že se pojede kratší trať od prvního mostu a že jsou postaveny jen dvě brankoviště. Když začala téci po několika problémech voda, názor na obtížnost jsem poněkud upravil.

Dream Team se vyhýbá brance, nutno říci, že docela zkušeně.

S úsměvem jde, holky a kluci, všechno líp.

Na slalom jsme postavili dvě posádky, KV 125 I. a jak jistě tušíte Dream Team. Byli jsme sice jenom dva, ale naši posádku doplnil Filip z RK STAN a Joona z Georgie. Náš celoživotní trénink spočíval v jednom přejezdu kanálu těsně před startem.

Tak tady to bylo, ukazuje Fléga.

Protože jsme startovali s č.12, ani jsme se nestačili podívat, jak nejlepší posádky projíždějí branky. Ale to už tu byl start. Branky 1,2 v pohodě, potom šťouch do čtyřky, čímž jsme získali kuli na trojce, dále nějaké ty šťouchy, následoval marný boj s živlem při výjezdu z branky č.6 pod kolovadlem, zase kule, pak nějaké ty šťouchy a cíl. Trochu nás uklidnilo, že STAN Junior skončil po tomto kole za námi a zneklidnilo, že se pojede ještě jedno kolo. Naši borci z první posádky nezajeli také podle svých představ a těšili se na jízdu druhou.

V druhé jízdě došlo u našich obou posádek k rapidnímu zlepšení, např. Dream Team neprojel jen jednu branku a ostřílení piloti z naší lepší posádky díky typické Flégově přesmyčce také neprojeli jednu branku. Fléga se pruhované tyčce obratně vyhnul, zřejmě se domníval, že se jedná o policejní obušek. To chlapce tak rozhodilo, že v cíli plácali pádly do vody jako zběsilí a volali nehezká (nepublikovatelná) slova směrem k levému háčkovi.

Postačilo jim to na místo šestnácté, kdežto Dream Team skončil dvacátý čtvrtý.

Georgia Bábovky v akci.

Georgia Bábovky, nájezd do branky č.6

Žamberačky v akci.

KV 125 projíždí šestku.

SK Fortuna Kolín

Poseidon ztrácí pravého zadáka.

Hastrman

W+D HŽ

DKV Market Praha

???

Žamberačky v šestce.

Katamarán VK

Po obědě následoval slalom R6. Tady jsme si chtěli zlepšit náladu a ukázat všem, co jsme na podzim v Hostivaři na přehradě natrénovali. Jak jistě tušíte, nevyšlo to.

V jízdě první jsme tak nějak neprojeli branku č.7 a v druhé, zřejmě jako jediní, úplně poslední branku s č.10 - to si doposud myslí rozhodčí, která ze svého místa nemohla rozhodně v žádném případě vidět, co se vlastně v brance děje. Každopádně jsme tím přišli o možnost pomýšlet na nějaké lepší umístění v tomto závodě. Borci ze Simon 01 SP Pyšely, přejmenovaní na "Kyanid Boys", podle rodáka a kyanidového vyděrače z jejich Pyšel, svojí bezchybnou druhou jízdou naši posádku předjeli o devatenáct vteřin a zajistili si tak místo sedmé narozdíl od naší osmičky.

Měli z toho upřímnou radost, protože předjet KV 125 se podaří jen několika málo posádkám. Ovšem to ještě netušili, co se stane v neděli.

KV 125, nájezd do sedmičky.

KV 125, desítka.

Cebrenky, nájezd do šestky.

Georgia Koaly tamtéž.

Rozhodující limonáda.

Na nedělní sprinty každý trénoval, jak to šlo. Fléga uspával děti, potom jezdil a eskymoval u stolu s ostatními zarputilými vodáky. Já zas rozebíral vděčná témata u stolu jiného. Prostě taková ta večerní a noční pohodovka. Samozřejmě s tím, že ráno musím radostně vstát a jít závodit.

Protože Dream Team opustil levý zadák Joona, bylo třeba na jeho místo umístit někoho jiného. Konkurs vyhrála Dajka z Bábovek. Byla asi jediná z nás ve stavu, kdo dokázal rozeznat levou a pravou stranu. Proto jsme se s velkými nadějemi pustili do závodu ve sprintu. První jízdu jsme měli o několik vteřin horší, druhou o stejný počet vteřin lepší. Což je velmi zajímavé. KV 125 I. skončili po lítých bojích nakonec na skoro krásném osmém místě a Dream Team na místě dvaadvacátém. Je vidět, že když se chce, tak to jde.

Pro začátečníky: Bábovky nesou raft.

Je třeba natrénovat i správný vstup na bednu...

Sluší jim to, co?

Odpoledne jsme se již chystali na závod R6 ve sprintu. Do tohoto jsme vkládali nemalé naděje. Pod kolovadlem jsme vymysleli novou vychytávku a plán byl jasný: napálit začátek, zrychlit a zbytek dosprintovat. Škoda jen, že nám nevyšel. Vršek jsme projeli úplně v pohodě, pod kolovadlem nastaly potíže. Podle plánu jsme měli pěkně zahnout doleva, objet balvan a získat dobré umístění. Bohužel se nám trochu nezdařil nájezd do vracáku, ten nás zastavil, brousili jsme cíp poloostrova a následné uvíznutí bokem na balvanu bylo již dílem a následkem předchozího zaváhání. Je pravda, že tuto desetisekundovou ztrátu se nám druhou, už perfektní jízdou snížit moc nepodařilo a tak náš celkový katastrofální čas stačil jen na místo deváté.

Tady patří náš obdiv posádce z Pyšel, která bezchybnými jízdami obsadila místo páté a už trénuje vstup na bednu.

Ukázkové usednutí na balvan, tady pro KV 125 Praha skončily šance již v první jízdě.

Co budeme dělat? No, nevím. V každém případě provedeme náročnou alkoholickou přípravu na Čunovo, kde se snad naše potíže nebudou dále prohlubovat a ba naopak vykročíme směle k lepším zítřkům. A laťku si stavíme hodně vysoko, až nejvýš. Snad nás tam hmyz nezahubí.

Obecně se tento raftový víkend v Českém Vrbném zdařil, i když se mi zdá, že začíná trochu upadat taková ta večerní atmosféra, hraní, zpívání a bujará zábava. Doufám, že to není tím, že jsme všichni stále dál a dál starší a usedlejší. Snad to bude příště lepší. Příště je vlastně Čunovo a tam do bývá dost málo hustý.

Dobrodružná plavba Poseidonu.

Trubky si vylepšují skóre po nezdařených slalomech.

Mira-Maji (???)

Tady ještě nabízím článeček, který jsem zaslal do Sportovních novin:

Časomíra třetího tisíciletí.

Na pěkných a prosluněných závodech v Českém Vrbném jsem se zamyslel nad smyslem časomíry. Sledoval jsem start závodu ve sprintu a zjistil jsem, že je naprosto zbytečné měřit čas s přesností na setiny vteřiny. Startovalo se totiž na tzv. pevné časy, tedy tak, že když má posádka odstartovat, pípne jí startovní tlampač a takhle v pravidelných minutových intervalech pípá dál a dál. To mi přijde docela normální.

Zcela zcestně ovšem vypadá způsob startu. Je totiž jen na posádce, v jaké přibližné poloze má člun před startem a v jakou chvíli se odrazí od břehu. Netvrdím, že posádky startovaly deset vteřin před svým pípnutím, ale sekunda, půl sekundy, desetinka dopředu, některé posádky zase přesně, některé zaváhají a pak opravdu nemá smysl v cíli něco měřit, když rozdíl mezi např. třetím a čtvrtým jsou čtyři desetiny a u jiných posádek pak třeba jen několik setin.

Není snad problém, když už chybí startovní fotobuňka, jejíž smysl je v tomto případě zcela zásadní, určit někoho, kdo člun u břehu do pípnutí alespoň drží, tak jako tomu bylo u slalomu. Věřím tomu, že konečné pořadí sprintu by bylo prostě nějaké jiné a zaručeně správnější. Jedná se podle mého názoru, i názoru jiných vodáků o narušení regulérnosti závodu. Vždyť i v pravidlech se píše v bodě III.2 b): "na povel VPŘED se raft uvolní od pevného startovacího místa."

Prosím tedy o zamyšlení, jak to na dalších závodech provést, aby si všichni, kromě prvního, mohli po závodě v klidu říct: "Nevyšlo to, jsme prostě pomalí..."

A to jsem ještě nepsal o výjimce z pravidel při slalomu R6, kde se toleroval šťouch do brány č.4 před nájezdem do trojky. Nevím, proč se tedy píší závazná pravidla. Není snad problém branku trochu posunout do strany a nebo dát šanci opravdu dobré posádce, aby si ji projela pěkně čistě a tím pádem ostatním vypálila rybník!

Teď následují záběry z poslední zatáčky ve sprintu žen kolem balvanu krátce před cílem.