Úvod
Dětské rafty na Sázavě
Množství účastníků svědčí o velké oblibě této akce. |
Celá akce nazvaná "Dětské rafty" je prakticky pořádána ve spolupráci se Sokoly, zejména bratry Hevery z oblasti Prahy 6 a náš klub dodává pouze raft s průvodci, nějakou tu loďku a na večerní zahradní párty kapelu Zlomené pádlo.
To je ten dětský raft, samozřejmě opět s dírou. |
Odjezd je dle časového hormonogramu spočítán prakticky na setiny sekundy, vraty vyjíždí jedno auto za druhým, tak abychom stíhali nastoupit do vlaku směrem z Pikovic do Týnce. Mašinku stíháme bez problémů, v tomto ČD nezklamou, vlak má zpoždění.
V Týnci následuje klasické nafukování raftu, po nafouknutí zjišťujeme drobný nedostatek levého bočního válce, pravděpodobně drobná dírka. Jak nečekané. Nicméně s polovyfouklým člunem vyrážíme na cestu. Sokolové dobírají banány v půjčovně Bisport. Bisport půjčuje i nové typy polyetylének a to v provedení jako Vydra.
Na tomto typu jsme zjistili drobnou vadu a to, že je zde sedačka uchycena příliš nízko, tím pádem se nedá do lodi kleknout a zde je poznámka pro výrobce - nedělejte z kanoe kajak!
Matýsek, za půl roku mu bude skoro jeden a půl roku. |
Potkáváme se zde i s raftaři z Pyšel, nejenom raftaři, zdá se, že i pravděpodobně budoucími kajakáři. Na raftu se našim dětem opravdu líbí, zejména sjíždění jezů. A tak jez, který se vždycky jmenoval tuším Brejlov, naše dětičky přejmenovaly na Kobereček.
Do Kamenného Přívozu přijíždíme okolo patnácté hodiny a tak můžeme dát v klidu pivko a šklebanům limonádu se zmrzlinou. Shledáváme se zde i s rodinou Medvědů, Brabenců a po klidné rozpravě usedáme opět do loděk a strkáme to směrem do Pikovic. Po cestě ještě dáváme koupačku, protože počásko se dnes opravdu vydařilo.
Do sem sepsal Fléga.
Konečně mohu nazvat nějaký snímek "Pyšely na vodě". |
Škoda jen, že Pyšeláci po sjetí do Pikovic museli jet domů. V Pyšelých je totiž čekala policie České republiky a hledala mezi nimi "kyanidového" vyděrače. A dokonce někoho našla. Na závodech v Českém Vrbném, které se jedou za týden, zjistím podrobnosti.
Moje první fotka se žlutou limonádou. |
Poté, co jsem vydal svojí holčičku do spárů rafterů gajdů Flégy a Michala, odebrali jsme se do krásné vinárničky na Hradištku pod Medníkem. Víno bylo dobré i obložený talíř s názvem Pálava 4 se dal zobnout a tak jsme se mohli následně spokojeni vydat zpět do místa konání večerní akce.
Tady probíhalo vše opět velmi dobře, místní obyvatelé - domorodci - jsou totiž známi svojí dobrotou a pohostinností a jejich příprava si v ničem nezadá s plánováním větší vojenské akce. Stoly se jen prohýbají obloženými mísami a pivo s vínem teče proudem. Děti si hrají na přilehlých rozlehlých pozemcích a psíci a hmyz skotačí mezi stany, prostě pohoda.
Já s mým nejbližším okolím jsme požívali víno a šampaňské, k čemuž jsem měl tentokrát konečně i důvod v podobě mých narozenin. Vše probíhalo klidně do chvíle, kdy Fléga s Michalem vedeni opileckou inspirací a Vencovou školou, se rozhodují, že nejlepší bude hodit mě do bazénku. Nápad je to opravdu výborný.
Tady mírně odbočím, protože veselou historku s notebookem neznají všichni. Jednou totiž na oslavě čarodejnic jsem se rozhodl kamarádům ukázat právě vyfocené snímky v počítači. Hodina byla pokročilá a obrázky se všem také líbily. A to do chvíle, kdy jsem si do klávesnice zvrhl skleničku s bílým vínem Müller Thurgau ze Znovínu Znojmo. Utřel jsem tedy klávesnici hadrem, počítač vypnul a uložil do brašny, aby se mu už nic zlého nestalo. Bohužel jsem na tuto operaci do rána zapomněl a třetí den jsem se divil, proč po zapnutí notebook vůbec nejeví známky života. Když jsem ho naklonil a něco z něho vyteklo, vzpomněl jsem. Nakonec se mi ho podařilo po rozebrání a vysušení rozchodit, ale ne úplně, a skončil v bazaru. Základní deska měla stále nějaké potíže. Tak to bylo jen pro připomenutí. Od té doby dávám na jeden stolek notebook a na druhý nápoje.
Krátce po půlnoci, zase jsem o rok starší, o to však hezčí. |
A abych se vrátil zpět k vrhání mé osoby do vody. Nevím dosud přesně, jak to vzhledem k místním podmínkám umístění bazénu v bazénu chtěli provést, ale přesně si pamatuji na drobnou potyčku, kdy jsem se vzpouzel a při té příležitosti kopnul do stolu. Všechno se vylilo, zejména šampaňské do mého kloboučku, na kterém jsme položený digitální foťáček (to aby ležel v měkkém a nic se mu nestalo). Vznikl pro něho takový malý kloboukový šampusový bazének. A to mně dost vadí, všichni a všechno se koupe v sektu, jen já jsem nasuchu.
Tento moment tak nějak celou akci zastavil, zvolání typu: "To bude dobrý!" mě úplně neuklidnilo a věnoval jsem se tedy sušení foťáku, prvně z něj vyletěla baterka, pak další díly a Zuzka se začala modlit. Už jsem ho nezapínal a tento postup všem také doporučuji.
Nebudu vás dále napínat, foťák nakonec funguje i když objektiv vyjíždí dost ztuha (pěkně také voní po bohemce), jen jsem se doma trošku zapotil při hledání pružin o délce asi 2mm, které vyletěly z objektivu, který jsem musel rozebrat, jelikož měl poněkud slepenou a tím i nefunkční, vstupu světla bránící, krytku.
Další zábava pokračovala jako obvykle do časných ranních hodin. Je vidět, že když občané chtějí, umějí se i dobře pobavit.
Toť ode mne vše, Míru zdar, Méďa Béďa.
K poslechu a tanci hrála kapela Zlomené pádlo. |